Jak rozvojová pomoc zachraňuje naši planetu

V roce 1800 nás žila na planetě méně než 1 miliarda. Školní učebnice zeměpisu nyní zřejmě stále tvrdí, že současný stav je 6 miliard, a běžně se už používá spíše číslo 7 miliard. Nicméně na naší planetě dnes žije 7,8 miliardy lidí, tudíž realita je o 800 miliónů, nebo 80násobek České republiky, vyšší. Navíc na svět každý den přibývá dalších 220 tisíc lidských bytostí, což je zhruba obyvatelstvo města o něco menšího než Ostrava.

Rozvojová pomoc jako nástroj k vyčerpání planety?

Už nyní zásadně ničíme naši planetu nadužíváním světových nerostných i přírodních zdrojů. Současná klimatická krize spojená s vypouštěním skleníkových plynů zastiňuje mnoho jiných problémů, kterými lidstvo postupně demoluje svůj jediný domov a zadělává si na budoucí krizi. Ať už jde o nadměrný rybolov v mořích a oceánech, odlesňování amazonských pralesů i českých hájů, desertifikaci pastvin Subsaharské Afriky, erozi půdy na českých polích nebo vyčerpání dostupných zdrojů nerostů.

V současné době je tento environmentální dopad lidstva rozdělen značně nerovnoměrně mezi jednotlivé světové regiony. Například státy Evropské Unie spotřebovávají 20 % všech přírodních zdrojů, i když tvoří pouze 7 % světové populace. Na druhou stranu obyvatelé Subsaharské Afriky mají disproporčně menší nároky na přírodní zdroje, než je jejich podíl ve světové populaci. Kdyby se všechny chudé státy dostaly na ekonomickou úroveň Evropy a Severní Ameriky, zásadně by se zvýšila míra vyčerpávání přírodních zdrojů a světová klimatická katastrofa by byla téměř neodvratitelná. Odhaduje se, že při míře průměrné spotřeby obyvatel EU by naše planeta udržela nápor pouze zhruba 2,5 miliard lidí.1

Nicméně přesně o to se snaží rozvojová pomoc. Západní státy dávají desítky miliard dolarů ročně chudým státům na rozvojovou pomoc, aby jim pomohly nastartovat ekonomický růst, a tím pádem umožnily jejich obyvatelům vyšší spotřebu. Jen ČR dává ročně zhruba 7 miliard korun na rozvojovou pomoc.2 Vyspělé státy zároveň dávají rozvojovým zemím preferenční přístup na svůj trh, poskytují jim technickou pomoc, financují mezinárodní organizace jako Světovou banku nebo UNDP, které mají také za účel jim pomáhat, anebo rozvojovým státům garantují bezpečnost, a tím pádem rychlejší ekonomický růst. Toto všechno je podpora mimo humanitární pomoc, jejíž účelem je okamžitá úleva po humanitárních krizích jako zemětřesení nebo hladomor.

Nekopeme si tedy skrze rozvojovou pomoc vlastní hrob? Neotvíráme každou korunou lidem v rozvojových zemích zároveň dveře k vyšší spotřebě, která rychleji zničí naši společnou planetu? Krátkodobě možná ano. Nicméně ve střednědobém horizontu je právě zvýšení životní úrovně lidí v rozvojových zemích jediným možným humánním zamezením přelidnění planety a jejího celkového vyčerpání.

Prosperita nad zlato

Pro zabránění tomuto katastrofickému scénáři jsou nutné dvě změny v současných trendech – rychlé snížení až úplné zastavení růstu obyvatel planety a zároveň nižší nárok každého jednotlivce na světové zdroje. Druhému trendu se ve více či méně smysluplných podobách věnuje mnoho článků o udržitelném rozvoji a udržitelné spotřebě. My se zde tudíž zaměříme na první kritický trend.

Jistě, existuje mnoho nehumánních možností, jak zabránit přelidnění, ať už by se jednalo o redukce současného stavu zalidnění, jako jsou jaderné válka, plánované či neplánované biologické nákazy a tradiční inuitský „důchodový systém“, nebo o redukce budoucího stavu jako plošné sterilizace a státní regulace možnosti počít děti. Žádná z těchto možností ale není slučitelná se současnou lidskou etikou a zdaleka jsme zatím nepokročili v ničení planety tak daleko, abychom potřebovali podobná řešení.

Je dobré si uvědomit, že po většinu historie lidstva počty našeho druhu zůstávaly víceméně neměnné. Vysokou porodnost kompenzovala vysoká úmrtnost ať už z důvodu nedostatku potravin, násilných konfliktů či chybějící zdravotní péče. Až kolem roku 1800 začala úmrtnost klesat v souladu s růstem životní úrovně a s tím spojeným relativním dostatkem potravin, rozšířením hygienických návyků a alespoň základní zdravotní péčí. Následoval ohromný rozmach populace v bohatnoucí části světa. Rodiny udržovaly vysokou porodnost kvůli historickým obavám z vysoké úmrtnosti dětí a kulturním či náboženským tradicím, přičemž úmrtnost neustále klesala a lidský život se prodlužoval. Průměrná americká žena měla na začátku 19. století sedm dětí a americká populace se mezi roky 1800 a 1850 bez započtení imigrace ztrojnásobila. Až s dalším zvýšením životní úrovně Američanů začala poměrně prudce klesat i porodnost až k dnešnímu stavu, kdy mnoho rozvinutých států má nerostoucí nebo i klesající populaci.

Podobným vývojem dnes prochází většina rozvojových států. Díky rychlému rozšíření zdravotní péče a hygienických zvyklostí se zásadně snížila úmrtnost. Zatímco v roce 1990 zemřelo v Subsaharské Africe z 1000 narozených dětí každých 180, nyní je to jen 77. Zároveň má ale dnes z kulturních, historických či náboženských důvodů průměrná žena v Subsaharské Africe stále 4,7 dítěte. V mnoha rozvojových zemích nicméně již začal obdobný pokles jako dříve v Americe. Zatímco v roce 1990 měla průměrná etiopská žena 7,2 dítěte, nyní je to 4,3 dítěte a tento strmý pád dále pokračuje.

Toto většinou není důsledek státních programů rodinného plánování, ač je třeba přiznat, že i ty můžou výrazně pomoci, tak jako čínská politika jednoho dítěte. Etiopie v tento čas nezavedla žádné zásadní změny v rodinném plánování, nicméně zažila v důsledku změny politického režimu zásadní ekonomický růst dosahující často až 10 % ročně a s tím spojený rozvoj životní úrovně a vzdělávání. Tento pokles v porodnosti je tedy primárně výsledkem sebevědomého rozhodnutí rodin a zejména žen, které mají v případě vyšší životní úrovně více možností, jak naplnit svůj život a odmítají se svazovat tradičními kulturními či náboženskými zvyklostmi.

Další smysl života

Proto také nejlepší metoda pro omezení porodnosti není důraz na antikoncepci a rozšiřování metod „rodinného plánování“, ale právě ekonomický rozvoj spojený s důrazem na vzdělávání děvčat. Vzdělaná žena začne s plozením dětí výrazně později než její soukmenovkyně bez vzdělání (ale i díky výrazně lepším životním alternativám), a tím pádem bude mít celkově dětí méně. Navíc vzdělaná žena mnohem pravděpodobněji vychová vzdělané dcery, které budou mít opět méně dětí, a porodnost se sníží trvale. Paternalistickými představami, že poskytnutím antikoncepce se sníží porodnost, teoretici rozvojové pomoci míjejí podstatu problému. Pro mnoho žen v rozvojových zemích může být vychování pěti či šesti dětí logická, vědomá volba, která vede k smysluplnému naplnění životních ambicí, a to dokud se jim nedostane jiných životních možností, nejčastěji skrze vzdělání.

Pokud se nám podaří porodnost velmi rychle snížit, světová populace i tak v příštích desítkách let poroste kvůli tzv. populačnímu momentu. Ten určuje, že i kdyby od dnešního dne měla každá žena v rozvojových zemích přesně 2,1 dítěte, což je hodnota nutná pro stabilizace populace, obyvatelstvo těchto rozvojových zemí by se mohlo více než zdvojnásobit v důsledku stárnutí, kdy ve věkové pyramidě převažují děti a mladiství vzhledem k dřívější populační expanzi.

OSN předpovídá, že do roku 2100 vyroste populace k úrovni 11 miliard, kde se následně ustálí z výše popsaných důvodů. Nicméně urychlení ekonomické rozvoje s důrazem na vzdělávání děvčat může tento proces urychlit a výsledné populační ekvilibrium snížit. Každých sto miliónů, o které se nám podaří populaci snížit, pomůže zásadně zredukovat míru destrukce, kterou náš druh své domovské planetě působí.



1EU overshoot day: Living beyond nature limits, WWF, May 2019

2 Net ODA, OECD database, 2017 data

[3] 2009 Yearbook of Immigration Statistics, US Homeland Security

About Václav Těhle

Václav Těhle je provozní ředitel startupu DOT Glasses, který dodává levné dioptrické brýle do rozvojových zemí. Vystudoval ekonomii na Institutu ekonomických studií v Praze a rozvojovou ekonomii na Univerzitě v Oxfordu. Řadu let pracoval jako konzultant v McKinsey, kde se věnoval mimo jiné i rozvojovým projektům po Africe. Na Discoveru vedl kurz rozvojových studií.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *